to je náš páreček!

K čemu je velká postel a velký polštář

2011-02-06T05:32:00.001-08:00

Markétko, proč vždycky spíš tak na kraji, když máš pak volnou celou postel a celý polštář?

No přece aby si tady mohl ještě někdo lehnout!

Markétka myslí na všechny

2011-01-15T06:32:00.000-08:00

Markétka dává mámě talíř s nedojezeným obědem:

To je pro tebe, babičko.

A to mám jako dojídat zbytky?

No jo, aby ses taky trochu najedla.

aspoň že v té škole jí slušně...

2011-01-06T09:58:00.000-08:00

Dostala jsem sms od mámy:

Koupila jsem holkám makový závin. Markétka pečlivě vybrala mák a začala ho hňácat a matlat.

"Markétko, co to děláš?!"

"Kuličku... ale v jídelně jím slušně, babičko!"

Lásce neporučíš... :-)

2011-01-06T09:16:00.000-08:00

Lucinka dnes dostala milostný dopis

A jde se nakupovat...

2011-01-03T14:21:00.000-08:00

Markétka s dědou jdou do obchodu. Děda dostal za úkol koupit lovecký sýr, ale nemohl ho najít.

Markétka: Dědo, tak se běž někoho zeptat!

Děda: Ale tady nikdo není...

Markétka odkráčela a po chvilce se vrací a za ruku s sebou vede prodavačku. Když došly k dědovi, Markétka se na ni otočila a řekla:

Paní, prosím vás, řekněte mu, kde máte lovecký sýr, nebo já tady s ním budu do večera!

Markétka v tom má jasno...

2010-04-24T18:13:00.000-07:00

O lásce rok poté...

Telefonát domů, březen 2010:

M.: Já jsem se zamilovala do Vojty.

Já: Jo? A co on na to? Ví o tom?

M.: Jasně. Já jsem mu to řekla.

Máma: Já jsem v šoku. Nám o tom nic neřekla!

---

Není nad slušné vychování.

Markétko, co uděláš, když ti někdo dává něco, co nechceš?

M.: Řeknu fuj... ne? Tak řeknu - prosím, prosím, nedávejte mi to.

---

Markétka a jídlo, nikdy nekončící příběh...

M. Já chci jíst něco zajímavého.

---

Skromnost sama

Markétko, jak jsi na to přišla?

M.: Mně to poradila hlava. Ona asi chce, abych věděla všechno, ta hlava je šikulka.

---

Po pádu z kola: Já jsem se bouchla do zadečku. Skoro jsem se rozbrečela.

---

Hlavně, že je pohoda:

Já tu budu ležet jen chvilku, jen se podívám na oblohu.

---

Hlavně, že má tu starší sestru

Markétko, pamatuješ si, jaké máš číslo bot?

M.: Pamatuju! Luci, jaké mám číslo bot?

---

Markétka po probuzení:

Já jsem slyšela Ježíška, že mi zapomněl dát jeden dáreček. A říkal, že když budu moc hodná a budu spinkat, tak mi ho donese.

- A jaký dáreček ti zapomněl dát?

No to je překvapení!

---

Jasně... ženský... zuby

Lucinko, až ti ty zoubky vypadnout, tak budeš mít ty ženský.

O lásce

2009-02-15T06:30:00.000-08:00

A když jsme měli včera toho 14. února (a když už tu máme moudra o manželství), tak je vhodné si napsat i něco o lásce.

Markétka v tom má jasno. V pěti letech má na lásku ještě spoustu času, ale vysvětlujte to ostatním... A tak nám jednou vykládala o Tomáškovi ze školky a oslovovala ho "můj Tomášek". A máma se jí zeptala, jestli je to nějaký její miláček ze školky. Načež Markétka objasnila situaci:

"Tomáše mě miluje. Já ho ale milovat nechci, vždyť jsme ještě malí! Ale on mě fakt miluje..."

Chudák Tomášek. :)

Ovšem Vojtíšek, chlapec o pár let starší, kterého Markétka v Chorvatsku bránila před nepravostmi konanými na jeho adresu jeho starším bratrem, to je, jejími slovy "Vojtíšek, můj milášek." No jasně, na co se otravovat se stejně starým... klukem, ne? :)

Ale i Lucinka ví, jaký má být správný chlap. Jednou jsme takhle šly přes náměstí a tam se pošťuchovali nějací kluci, zhruba desetiletí. Lucinka se na ně chvilku dívala a pak moudře pravila:

"Teda ti zlobí! Do těch by se žádná holka nezamilovala!"

Otázka je, jestli to není naopak... :)

Lucčin rozum

2009-02-15T05:53:00.000-08:00

Jak nám jednou Lucinka prozradila:

"Já mám rozum v hlavě."

A tenhle rozum v Lucčiné hlavě občas produkuje perly. Mně třeba Lucinka vysvětlila smysl manželství, protože

"Barunko, ale ty nemůžeš mít děti, když se nevdáš!"

a taky

"Když se nevdáš, tak budeš muset chodit nakupovat sama."

A co já s tím teď, že... :) I když, třeba to se mnou ještě není úplně ztraceno, protože, jak řekla Lucka:

"Barunko, kdybych byla kluk, tak si tě vezmu hned, protože ty jsi ta nejlepší holka na světě!"

A tohle jen tak nějaký chlap nepřekoná. :)

Co Lucince její rozum ale ještě neporadil je, jak se to dělá, aby byla hodná. Na slova mé mámy, že teda uklidila pěkně, ale ještě kdyby k tomu byla i hodná, Lucka řekla:

"No, to mi teda docela nejde."

Aspoň je upřímná. :)

A ještě jednu věc Luccince hlava neporadila: probíhat zavřenými dveřmi není dobrý nápad. A nekecám - bylo to jak ve filmu. Ozvala se rána a já už pak jen viděla ručičky a nožičky odlétnout od oněch dveří (bylo tam takové to bezpečnostní sklo, či co, takže se nerozbily). Lucinka byla v takovém šoku, že ani nebrečela. Ale pohled to byl výborný (samozřejmě hlavně proto, že se jí nic nestalo).

A kdybyste váhali nad dietami, Lucka je přebornice (taky na líčení, když jsme tak u toho... o tom by mohla Háňa vyprávět, jak jí Lucinka nakreslila na tvář kometu :)). Lucinka prostě neodolá, když vidí cokoli sladkého a když sní třeba čokoládu dědovi, má pohotové vysvětlení, že

"To bylo otevřené a zkazilo by se to!"

A když jsem jí takhle jednou řekla, že když se bude pořád cpát tím sladkým, bude tlustá, bylo mi sděleno, že

"Ze sladkého je akorát velký zadek a to mi nevadí, protože když budu mít velký zadek, tak aspoň nespadnu do záchodu."

Život je otázkou priorit.

Markétčina alterega (a taky o tom, co Markétka není...)

2009-02-15T05:01:00.000-08:00

Markétka je bezpochyby dítě s obrovskou fantazií. I když ji známe od malička, stejně nás překvapuje dnes a denně. A tady jsou některé z jejích nejlepších "kousků".

OPIČKA

"Až umřu, tak se znovu narodím jako opička."

"Já jsem úplně jak opička, že? Pochovej mě, ale nedrž mě, opičky se umí držet samy!"

MIMINO

Markétce už od malička říkáme Mimi a asi jí to ještě nějaký pátek zůstane. I když občas se jí to moc nelíbí.

A tak jsme byli loni v Chorvatsku a Mimi chtěla zmrzlinu. A protože naše holky nejsou nijak ostýchavé, tak si ji chodily kupovat samy, protože ony na nějakou jazykovou bariéru nedbají. Problém nastal v situaci, kdy Markétku oslovila "Mimino" holčička, která byla nejspíš stejně stará jako samo "Mimino". Markétka se naštvala a vyjasnila nám všem situaci:

"Já nejsem žádný mimino! Já si jdu koupit zmrzku úplně sama!"

a SPIDERMAN

Jeden z oblíbených hrdinů. Není to tak, že by měla Markétka ráda Spidermana, Markétka JE Spiderman a na to bacha! :) Bude nás chránit, říkala. Ale taky bychom měli vědět, že i

"Spidermani si zvládnou koupit zmrzku sami!"

SÍLA A RYCHLOST

Síla a rychlost jsou podle Markétky dvě nejdůležitější fyzikální vlastnosti. A tak, aby bylo jasno:

"Já su dobrej silák, protože mám dobrou sílu."

A tak jsme jeli do Ostravice...

2008-09-23T15:10:00.001-07:00

My "kluci" z polepšovny :)

... protože Jirku zrovna nic lepšího nenapadlo. :) Byl to ten víkend, kdy bylo 30 stupňů, takže jsme byli asi všichni rádi, že jsme byli v horách a že tam měli bazének. Cesta tam vlakem se přežít dala, protože jsem na ty dvě opice nebyla sama. V Ostravici to bylo taky fajn, i když jsem se - tradičně - vůbec nevyspala (jestli budu spát takhle "dobře", až budu mít svoje děti, tak do půl roku zkolabuju... :)). Ale cesta zpátky... To byl zážitek! Ty krásné ležící klidné děti na konci tohoto FOTOALBA, to je jen taková iluze, která netrvala dlouho. Ještě teď mě bolí hlava, když si na to vzpomenu. :) Ale jinak to byl prima výlet.

PS: Než jsme odjeli, řekl David Rosťovi: "Tatínku, to tě mrzí, že už jsme ti vyrostli, že?" :)

Návštěva brněnské zoo

2008-09-10T11:52:00.001-07:00

Holky měly velkou podporu fanoušků
Originally uploaded by baryka

A tak jsme se vlakem vydaly v počtu 5 (holky, Deniska, Verunka a já) do Brna. Na brněnském nádraží jsme vyzvedly Radku a počkaly na mužské účastníky zájezdu (kteří jeli původně opačným směrem - Vojta, jeho bratr a jeho kamarád), před zoo se k nám ještě přidala Janička a sestava byla kompletní.
Zaplatili jsme vstupné a vyrazili. V brněnské zoo toho moc není, to mi nikdo předtím neřekl. Navíc bylo dost teplo, takže výlet to byl vyčerpávající, ale myslím, že prima. Největší atrakcí bylo lední medvídě a dětské hřiště. Taky párečky...
V holkách zoo bezpochyby zanechala velké dojmy. Já přijela domů s bolestí hlavy (a myslím, že pohled na 4 velké slečny na prahu umření a 2 malé plné energie v šalině byl pro spolucestující zábavný :)), ale stálo to za to (naštěstí jsme zpátky nemusely vlakem, ale jely jsme autem, což mi určitě zachránilo pár nervů).
Lucinka nám po cestě zpět vyjmenovávala zvířátka a když už nevěděla, prohlásila, že se na to musí vyspat. A usnula. Když jsme dojeli domů, Lucinka se vzbudila a hned jak oteveřela oči, řekla: "A ještě tam byli klokani!"
Měla pravdu, musela se na to vyspat... A já taky... :)

Víc fotek najdete po kliknutí na Brněnská ZOO.

O zubu, zlobení a párečcích

2008-04-13T19:24:00.001-07:00

Bůh ví, co vedlo Markétku k udělení této velké životní rady mému tátovi, protože přišla bez varování a odešla bez vysvětlení :) :

Dědo, až ti vypadne zub, tak si ho dej pod polštář.

Včera jsme telefonovali s holkama. Markétka nezklamala a potvrdila svou nedůvěru v techniku, takže nám toho moc neřekla, ale Lucinka nám to vynahradila za obě. Několikrát nás oba nazvala trumbery, z různých důvodů, a taky dala Jirkovi pár dobře míněných varování:

Jirko, jestli budeš pusinkovat Barunku, tak uvidíš. Jestli přestaneš, tak neuvidíš.

Jirko, jestli mě budeš zlobit, tak tě zatahám za vlasy!

A taky nám vyjasnila situaci s párečkama:

Markétka bude mít pět a já třeba šest (do toho vkročila Markétka: já mám čtyři a Lucinka pět). Jirka bude mít dva. Barunka tři. (Čím jsem si to jen zasloužila :)).

Maškarní

2008-03-30T17:31:00.000-07:00

Holky - maškarní (únor 2008)

Lucinka se dlouho nemohla rozhodnout, za co půjde... Nakonec princeznu, baletku i berušku porazila čarodějnice. Proč? "Protože jsem chtěla, aby se mě všichni báli." :) Markétka měla hned jasno - Pilát z Kalibiku. :)

PS: Když kliknete na fotku, otevře se vám mini-album. :)

Lucinka speaks English

2008-03-30T17:16:00.000-07:00

Lucinka: "Tak se mě ptej třeba Do you like chocolate? a já budu říkat Yes, I do, nebo No I don't."

- Do you like chocolate?

L.: Yes, I do.

- Do you like pizza?

L.: [napřed se zatváří, že to je to nejhnusnější jídlo ze všech, ačkoli ji, tuším, nikdy nejedla :)] No, I don't.

- Do you like Markétka?

L.: "No, I don't!!!"

- Tady jsem trochu zmatená... :) - "Ale vždyť je to tvoje sestřička!?"

L.: "No právě, tak ji přece nebudu jíst!!!" :)

Přírodní jevy

2008-03-30T17:04:00.000-07:00

Na cestě do školky...

Lucinka: "To je ale mlha."

Markétka: "Já nic nevidím. Já se ztratím. Když půjdeme na procházku, tak se všichni ztratíme."
L.: "Nee, ta mlha odejde."
M.: "Neodejde."
L.: "Odejde."
M.: "Neodejde, vždyť mlha nemá nohy."
L.: "No joo, ale když bude foukat vítr, tak ji přece odfoukne."

---

Po plese...
Tak jsem šla s Radkou na ples a druhý den mi nebylo úplně do zpěvu. :) Měla jsem v pokoji zatažené závěsy, načež za mnou přišly ty dvě krásky a Lucinka začala, že mi roztáhne závěsy... Na moje protesty reagovala tím, že tam je přece sluníčko. Tak jsem jí řekla, že to vím a že bych chtěla, aby zůstalo venku. Tady se zapojila Markétka:

"Ale to sluníčko tam bude pořád."

- Aha... Jakto?

"No protože je tam přilepený..."

- (Tohle jsou věty, který děti pronáší s tónem, který vám dává najevo, že nevíte absolutně vůbec nic... :)) - Hm, a kdo ho tam přilepil?

"Nikdo. Ono se tam přilepilo samo. Vždyť má přece ruce!"

- Tuším, že v tenhle okamžik si Markétka říkala, že s takovým ignorantem přece nebude ztrácet čas. :)

Hovory na procházkách :)

2008-03-30T16:55:00.001-07:00

Jednou jsme se šly po cestě z kina podívat na labutě (byly tam jen dvě, protože to bylo v lednu, ale i to stačilo) a Markétku napadlo, že s sebou příště vezmeme chleba nebo rohlíky a budeme je krmit, protože "to bude fakt sranda." Před mým odjezdem jsme to nestihly, takže to budeme dohánět po návratu. Kdo se chce přidat? :)

Taky jsme jednou, opět po cestě z kina, řešily, co by holky chtěly, abychom jim s Jirkou dovezli z USA. Markétka, ještě pod vlivem toho, že předtím jsem byla v Africe, měla vymyšlená zvířátka... A tady je důkaz toho, že dětská logika je prostě úžasná...

Markétka: "Já bych chtěla lefa [čti: lva]."
já: "Ale ten by nás všechny snědl."
M.: "Však malinkýho lefa."
já: "No jo, ale on vyroste a pak nás všechny sní."
M.: "Tak ho dáme na zahradu. Aspoň tam babička s dědou nebudou moct chodit a nebudou kouřit."

po chvilce:
M.: "Tak třeba žirafu."
já: "Ale ta má dlouhej krk, ta se nám domů nevleze."
M.: "Ale může ležet ne? A položit si ten krk na zem."
já: "To může, ale nemůže tak být pořád."
M.: "Tak ji dáme na zahradu."
já: "Tam ji sežere ten lev."
M.: "Tak budeme mít jenom žirafu. Ale když bude na dvoře žirafa, tak tam budou moct chodit kouřit."

Čert ve tmě

2008-03-30T16:49:00.000-07:00

Ten obrázek vlevo je Markétčin výtvor. Co to doopravdy je, to ví snad jen ona sama... Napřed kresila dědu... potom Robinka - kamaráda ze školky: "To je Robinek, on má velký ruce, protože už je velkej chlap!" Potom to byl čert, tuším... A tak se to různě opakovalo. Jednou nakreslila černý flek a na ten černý flek nakreslila jiný černý flek. Když jsem se jí zeptala, co to je, prohlásila: "To je čert ve tmě!"
Markétka má obrovskou fantazii. A očividně dává přednost abstraktnímu umění. (Když jsme byli v New York City Metropolitan Museum of Art, říkala jsem si, že Markétčiny výtvory by tam mohly klidně viset taky... Jenže ty její mají často hlubší myšlenku. :))

Když je Markétka nemocná

2008-03-30T16:42:00.001-07:00

Koncem prosince postihla naši rodinu viróza, kterou jsme si mezi sebou postupně předávali. A postihlo to i Lucinku s Markétkou. Markétka je většinou bojovná ve všech oblastech, takže ji jen tak něco neskolí. Jednoho rána mi ale před odchodem do školky Lucinka oznámila, že Markétka má horečku. No joo, jasně, říkala jsem si, vždyť vypadá úplně zdravě. Ale protože už se mi v minulosti stalo, že Lucinka měla pravdu, i když to tak nevypadalo, změřila jsem Markétce teplotu. A fakt - měla horečku. Takže jsem odvedla Lucku do školky a chystala se strávit dopoledne s nemocným Miminem. Miminko ale, i když je nemocné, má pořád víc energie, než většina světové populace. :) Takže se mi pár hodin nedařilo ji přesvědčit, že by měla spát... Nakonec si teda lehla s tím, že se bude dívat na pohádku. A já se šla učit k sobě do pokoje...
Asi 30 minut poté se za mnou přiřítila Markétka na koloběžce, celá rudá, horká, ale pořád plná energie. Tak jsem jí změřila teplotu, abych zjistila, že má 39 horečku... a přijela na koloběžce... :) Abych ji uspala, šla jsem si lehnout s ní. Já bych spala hned, ale Markétka mi před tím, než opravdu usnula, ještě stihla sdělit, že to modré na glóbusu je moře a že se těší, až pojedou na moře... a spoustu dalších věcí. Takhle to vypadá, když nám Miminko onemocní... :)

Markétčina slovíčka

2008-03-30T16:34:00.000-07:00

Markétka je hodně kreativní i verbálně a často nám obohacuje slovník o nové pojmy. Tady je pár příkladů:

unavka unavená - co to znamená, je, myslím, poměrně jasné. V jejím podání to má ale úplně jiné vyznění. :) Markétka si lehne na gauč a prohlásí, že je unavka unavená a že si musí odpočinout... Tak odpočívá... asi 10 vteřin... poté vyskočí a je opět plná energie. :)
studenka - tuším, že tím nám chtěla říct, že je jí zima a že má studené ruce...
a takhle bych mohla pokračovat, protože pro Markétku červená barva není červená, ale červenka a tak dál... :)

VÁNOCE!!!

2008-03-30T14:54:00.001-07:00

Fotka: Markétka zrovna dostala spidermanovskou výbavičku :).

Vánoce s dětmi jsou úplně jiný svátek... Fakt sranda, zvlášť když máte doma takové poklady, jako máme my. :)

O Vánocích jsme se bavili už několik měsíců předem, protože Lucinka přicházela s novými a novými nápady, co by chtěla od Ježíška. Pamatuju si třeba na jednu podzimní cestu do lesa na houby, kdy nám Lucinka prozradila, že ví, co dostane od Ježíška, protože se jí o tom zdálo (u mě následoval asi dvouminutový záchvat smíchu :)). Lucinka si přála dostat kabát, oblečení pro Zuzanku (= panenka) a - pozor, teď to přijde - podprsenku!!! Tu mimochodem taky dostala (trvalo mé máme dlouho, než ji sehnala :)) a ta taky byla dárkem, který měl u Lucinky největší úspěch. :) Vzhledem k tomu, co si přála Markétka, je myslím zřejmé, jak jsou každá jiná... :) Hovory s Markétkou o Ježíškovi vypadaly většinou nějak takto:

Markétko, co bys chtěla od Ježíška?
Markétka: "Čepičku pro Lucinku."
A co ještě?
M.: "Hmm... Ještě čepičku pro babičku."
A nechtěla bys něco pro sebe?
M.: "Třeba jablíčko."

Nakonec i Markétka přišla na to, co by chtěla od Ježíška... Spidermana... Nová generace - na nějaké klučičí a holčičí hračky už se nehraje. :) O Spidermanovi nám pak prozradila pár věcí, jako třeba: "Já dostanu Spidermana a on vás všecky zabije!" Poté, co jsme jí vysvětlili, že to není moc hezké, prohlásila: "Nee, on vás bude chránit, on zabije jenom ty zlý..."

Na nás si nikdo nepřijde...

2008-03-30T14:33:00.001-07:00

Častým tématem hádek Markétky s Jirkou jsou párečky (a obecně jídlo - to je Markétčino citlivé téma a na její jídlo jí nikdo sahat nesmí... Častý scénář po návratu ze školky je asi takový, že Markétka otevře ledničku a s povzdechem pronese jednu z těchto vět:

Já jsem celý den nic nejedla.

Musím si vzít něco malého k jídlu.

Já chci páreček!!!

Takže párečky a Jirka... Jirka byl, tuším, v USA, takže jsme s ním s holkama mluvily na Skypu. A jako obvykle se debata stočila na párečky, když Jirka začal Markétce vyhrožovat, že jí sní páreček (to většinou vede k hádce :)). Tentokrát to ale Markétku nechalo úplně v klidu a jediné, co mu řekla, bylo:

Ty stejně nepřijedeš.

---

Na Lucinku si pak nepřijdete ani s cizí řečí, konkrétně s angličtinou. Myslím, že jsme byli doma všichni překvapení, když mě přijeli navštívit dva američtí kamarádi a Lucinka se s nimi bez problémů bavila, jako by mezi nimi nebyla žádná jazyková bariéra. Lucka zná spoustu podstatných jmen v angličtině, barvy, umí počítat do 10, zná pár písniček a ví, jak říct, že má něco ráda a že nemá něco ráda. To jí úplně stačilo k tomu, aby Susan sdělila, že chce, aby si s nimi šla malovat. A pak jí postupně dávala instrukce o tom, co chce, aby Susan namalovala. (Ukázky výsledků níže :))

Markétka byla s "Američany" (jak je holky celou dobu oslovovaly) taky rychle hotová... Susan poděkovala mojí mámě za oběd, načež se na mě Markétka otráveně otočila a dala mi jasné instrukce:

"Barunko, řekni jim, že thank you se neříká, ať říkají děkuji."

(V dětském světě je všechno tak jasné. :))

Markétčiny perličky

2008-03-30T14:21:00.000-07:00

Markétka je taková malá (ale výbušná :)) truhla hlášek, které by asi nikoho jiného nenapadly.

---

Chystám se ke kadeřnici a před odchodem se mě Markétka ptá, kam jdu. Poté, co jsem jí to řekla, Markétka vzdychne a prohlásí něco o tom, že když se nechám ostříhat, budu škaredá. Pak dodá:

"Ale to nevadí, já tě budu mít ráda, i když budeš škaredá."

(Ani nevíte, jak se mi ulevilo... :))

---

Markétka: "Barunko, kde je Jirka?"
Já: "Zase odjel do Ameriky."
M.: "A kdy přijede?"
J.: No, až za dlouho..."
M.: "Ach jo, já si s ním vždycky tak hezky hraju."

---

Určitě znáte hlášky jako "Bolí tě ruka? Tak ti zlomím nohu a ruka bolet přestane" (nám tohle často říkal trenér :))... Markétka jde ale dál...

Markétka: "Dědo, co tě bolí?"
- "Záda a loket" (můj táta hraje tenis... :))
Markétka prohlásí "To je málo..." a skočí mu na břicho... Vítězoslavně se postaví a s andělským úsměvem se zeptá: "Lepší?"

---

PS: Všimněte si medvídka na fotce. Bez něho nedá Markétka ani ránu a sebrat jí Medvídka je pro ni asi největším trestem... Dobře, druhým největším, první by asi byl zákaz jídla. :)

Lucinčina moudra

2008-03-30T13:02:00.000-07:00

Někdy na podzim roku 2007... Lucinka, Markétka a můj táta jedou autem z Vrbátek do Prostějova.

Táta: "Holky, dívejte, co tam letí!"

Lucinka: "To jsou labutě. Letí do teplých krajů... i s rodinou."

(Na podobné téma jsme pak měly s Lucinkou rozhovor, když jsme se bavily o tom, jaká zvířata žijí v Africe. Lucinka usoudila, že tam žijí ti ptáci, co nejsou přes zimu u nás. :))

---

Opět v autě, tentokrát se vracejí ze školky. Ti, co u nás někdy byli, ví, jak "podivně" moji rodiče parkují (tj. na místě pro jedno auto stojí dvě). Maminka ale zapomněla, že je pátek a že musí zaparkovat na kraji, takže se tam tatínek s autem nevlezl. Lucinka vyleze z auta, vzdychne a prohlásí:
"Ta babička se to snad nikdy nenaučí."

---

Markétka asi měla jednu ze svých boxovacích nálad...

Lucinka: "Markétka je moje kamarádka a sestřička."

Markétka přijde a chce se s Lucinkou boxovat...

Lucinka: "Chceš mě zabít?? To bys pak neměla žádnou sestřičku!!! Ani kamarádku bys neměla!!!"

---

Lucinka si fakt všechno pamatuje, takže když se u nás doma něco hledá, vždycky se ptáme Lucky, jestli neví, kde to je. A když to neví ona, tak víme, že už to nikdy nenajdeme. :) A proč to tak je, nám Lucka jednou vysvětlila sama...

Lucinka: "Já všechno vím, protože jsem chytrá."

Není nad zdravé sebevědomí. :)

První vtip

2007-11-09T05:36:00.000-08:00

Sedí těhotná paní na lavičce, přijde za ní chlapeček a ptá se: "Paní, vy máte v bříšku miminko?" A paní mu odpoví, že ano. Chlapeček: "A máte ho ráda?" "Ano, mám." "Tak proč jste ho snědla?!"

Možná vám to nepřipadá vtipné. Já nevím, asi by mi to taky nepřipadalo vtipné, kdyby mi to včera nevykládala Lucinka. Její první naučený vtip. :) No dobře, ty, co si holky vymyslí samy, jsou většinou vtipnější, ale prostě mě to pobavilo, tak se s vámi dělím.

O smrti

2007-11-09T05:24:00.000-08:00

Moji milí čtenáři,
pokud si myslíte, že psát o smrti se na blog o dětech nehodí, mýlíte se. Aspoň v souvislost s dětmi, které máme doma my. :) A jak všichni víme, tak od dětí se toho může člověk hodně naučit... Tak se učte ;)

Čím bych začala... Dobře, začnu tou smutnější událostí, až už je to potom jenom veselé. Někteří z vás ví, že mi 1. října umřel milovaný pejsek, respektive pejsice. :) Daisinka tu s námi byla ještě dlouho před tím, než holky, byla o 5 let starší než Lucinka. A s holkama si rozhodně užila svoje, od píchání do očí v útlém věku počínaje, po službu jako polštářek později. Holky měly Daisnku rády a já jsem přesvědčená, že Daisinka je taky, protože byla úžasná a na děcka vždycky strašně hodná.

A tak se mě pár dní poté, co jsme Daisinku pohřbili, Markétka zeptala, kde je Daisinka. A po cestě do školky jsme tak vedly následující rozhovor:
M: "Daisinka je u pana doktora, že?"
já: "Ne, Markétko, Daisinka byla moc nemocná a umřela nám."
M.: "A kdy přijde?"
j.: "Daisinka už nepřijde. Spinká v hrobečku na zahradě."
M.: "No jo, ale já nevím kde, to mi budeš muset ukázat."
j.: "Dobře. Markétko, bude ti po Daisince smutno?"
M.: "Nebude."
j.: "Jakto?" [a přiznávám, že jsem v tuto chvíli přemýšlela nad krutostí tříletého dítěte]
M.: "Protože když je na zahradě, tak to znamená, že bude pořád u nás."

Tak... Tolik moudrosti v dětské hlavě...

Následující historky už jsou pouze úsměvné. Berte v potaz, kolik je holkám let a taky to, že holky samozřejmě ještě neví, že smrt je něco definitivního. Ale je to dětské vnímání tak... snadné. :)

Lucinka: "Barunko, až vyrosteš, dáš mi tohle tričko?"
já: "Lucinko, já už asi moc nevyrostu."
L.: "Tak až umřeš?"
(Samozřejmě... až umřu, vem si, co budeš chtít :))

Minulý týden. Holky pracovaly na dvoře, protože můj táta pracoval na dvoře. Vylezl na střechu (neptejte se proč, já u toho nebyla) a Lucinka na něho volá: "Dědo, nespadni, to by byl problém!"
Asi hodinu na to mi to máma vykládá, přičemž poslouchá i Markétka, která historku s obrovským americkým úsměvem na své tvářičce zakončila slovy: "No, to Lucinka říkala. To kdyby děda spadl, tak by umřel."

A poslední o smrti. Je taková krátká, Markétčina: "Babičko, až umřeš, tak budu mít Barunku."

PS: A jestli vám to připadá jen morbidní, tak je s vámi něco špatně. :)))

když někdo někam odjede...

2007-10-18T05:13:00.000-07:00

Ti z vás, co mě znají, ví, že občas někam na nějakou dobu odletím. A holky už jsou z toho nejspíš náležitě vycvičené. Já jsem teď sice doma, ale Jirka odletěl na nějakou dobu do Ameriky. A tak u nás probíhají občas tyto rozhovory:

Lucinka: "Kdy přijede Jiřík?"
Až o Vánocích.
L.: "Aby dostal taky něco, že? Nějaký dárek."
(A nekecám naše Lucinka občas mluví neuvěřitelně spisovně... :) U nás si z ní nikdo nedělá srandu, ale legraci... a tak :))

Lucinka: "Kde je Jiřík?"
Daleko, v Americe.
L.: "To nám asi něco přiveze, že?"

Cesta do minulosti... část 3.

2007-10-17T15:55:00.000-07:00

Už jen něco málo, co se uchovalo z roku 2006 z Lucčiných slov.

Takže... tomuhle říkám zoufalé volání o pomoc: "Pomooooc, tam je had!!!! ...... Já řikám - pomoc, tam je had!" :)

V Prostějově se každý rok koná nějaký sraz veteránů, kde jsou nejen auta, ale i motorky, což Lucku zaujalo:
"Bude tam moc motorek?" - Jo. - "Moc moc?" - Ano. - "To bude rachot!"

Cesta do minulosti... část 2.

2007-10-17T15:44:00.000-07:00

Vánoce 2005 (a když budete moc prosit, přidám i nějaké fotky :))

Lucinka udělala velkou chybu a naučila Markétku písničku, co se učili ve školce. Takže jsme od začátku prosince a pak ještě dlouho po Vánocích poslouchali Ježíšku, panáčku... A Luccince se to moc nelíbilo, zvlášť, když si Markétka zpívala před spaním:
Markétka: "Jééééééžíííííškuuuu...."
Lucinka: "Ježíšku neeee!"
Markétka: "Pááááánáááááčkuuuu...."
Lucinka: "Panáčku taky neee!"

Hlavní událostí těchto Vánoc pak bylo to, že nám shořela vana. Ano, lidem o Vánocích hoří stromečky, ale to je nuda. Taková vana, tím se jen tak někdo chlubit nemůže. Moje maminka z tohou byla nešťastná (ale pak jsme zjistili, že máme domácnost pojištěnou proti havárii malého plavidla... Vana chytla od svíček-lodiček... Pojišťovna nám to fakt zaplatila, i když to asi klasifikovali jinak - jako "tohle jsem za 20 let praxe ještě neslyšel" :)). Na řečnickou otázku mé maminky "Co budeme dělat?" měla Lucinka jasnou odpověď: "No, nebudeme se koupat..."

Cesta do minulosti... část 1.

2007-10-17T15:25:00.000-07:00

Tak jsem zprovoznila svůj "brněnský" počítač a našla v něm malý poklad... Staré (některé velmi) činy a výroky holek. A teď se tu s vámi o ně podělím.

2005
Hledali jsme s tátou něco na mapě. Už nevím co, je to dávno. Do toho přišla Lucinka, které byly tenkrát čerstvě 3 roky. Chvilku se na ten otevřený atlas dívala a pak pronesla: "To je mapa, že?" Fascinovaně jsme na ni hleděli a přikývli. Načež ukázala na modrou část stránky a zeptala se: "A tohle je moře?"
Netvrdím, že máme doma geniální dítě. Ale prostě je vtipné, jak děti někde něco pochytí, vy netušíte, kde to bylo, a pak vás takhle, dnes a denně, překvapují.

Markétka byla v tom roce, kdy jí byly roky 2, rovněž velmi plodná, co se vtipných výroků týče.
Jednou z jejích oblíbených vět byla "Já bojím pavouka." Naučila to říkat dokonce i Yva, švýcarského manžela mé kamarádky. Tuším, že si to pamatuje doteď. S odstupem času je na tom vtipné i to, že z Markétky se stala milovnice veškeré vícenohé havěti a pavoučky s radostí sbírá, aby nám je mohla ukázat. To, že oni pavoučci to většinou v jejích malých ručičkách nepřežijí, to už je jiná... :)

Další z Markétčiných výroků vystihuje její životní priority: "Já nechci čurat, já chci papat."

A další je věta, která Markétce zůstala doteď. "To je můj páreček! Já chci páreček!" Zkuste jí říct, že jí sníte páreček a uvidíte, co to znamená, když se dítě rozzuří. :)

Jak už jsem psala dřív, Markétka je dítě několika identit. A podle mých záznamů se zdá, že to není věc, která by se projevovala až teď. Když jí byly 2 roky, odpověděla mi na otázku "Jak se jmenuješ" celkem jasně: "Opica... Nic." A nebo: "Já su trdlo dědovo."

Ale ani Lucinka nebyla pozadu. Ta zase má jasné názory na to, kdo v naší rodině vykonává jakou funkci. Takže Podle Lucinka "babička je popleta".
I o svých funkcích má jasno... Na dotaz, co dělala v ten daný den ve školce, odpověděla: "Štípala děti." (Aspoň nelhala :)).

Ale žalovala už tenkrát. Shrnutí denních událostí po mém návratu domů, za pomoci mé mámy: "Mimi mě kousla." - To bylo včera, ty popleto. - "To bylo včera."

No, vlastně občas lhala... Každý svůj pokus o přivlastnění si věci, která nebyla její, komentovala tenkrát slovy "Já se jenom podívám, jo? Jenom vyzkouším..." :)

S holkama na houbách

2007-10-14T13:37:00.000-07:00

Markétka jako zkušená houbařka samozřejmě jet musela. Lucinka slíbila, že nebude v autě brečet, že ji bolí hlava, tak jela taky. :)

Cesta tam probíhala v pořádku. Holky celou dobu hrály nějakou slovní hru, jejíž pravidla jsem nepochopila, ale hlavně že byl relativní klid. Markétka nezapomněla na svoje oblíbené slovní spojení "malinká prťavinká" a k jeho použití jsem jí tentokrát sloužila já. Řekla mi, že jsem malinká prťavinká holčička... a že teda jsem vlastně Markétka, zatímco ona byla Barunka - velká holka. :)

Lucinka nás pak chvilku bavila tím, co se jí zdálo. Začala: "Já asi dostanu od Ježíška strašně moc dárků." Jakto? "Protože mně se o tom dneska zdálo..." Takže je všechno jasné (jenže my máme letos jiné plány, každoroční tříhodinové rozbalování dárků je dost náročné :)).

Před tím, než jsem se vyšplhali do lesa, Markétka prohlásila: "Já jdu hledat rybičky... teda houby... A najdu největšího hřiba!" A jak řekla, tak učinila. :) Já jen nikdy nevím, jestli ona napřed spadne a pak tu houbu najde, nebo vidí tu houbu, a proto spadne... :)

Po cestě domů holky, než usnuly, dostaly další skvělý nápad. Nejdřív si vzadu chvilku cosi šeptaly (Lucka Markétce), načež se Markétka zasmála a prohlásila: "Dědo, zastav! Barunka je houba, tak ji musíme dát do kufru!" (Pro vysvětlení: košíky s houbami dáváme do kufru od auta :)). Poté už jsem nebyla houba já, ale Markétka a Lucinka.
Lucinka: "Já jsem houba babka."
Markétka: "Já jsem malinká houba. Hezká."

A pak usnuly... Lucinka se probudila v Prostějově se slovy: "Já jsem houba."

A to je náš dnešní houbařský příběh...

PS: Většina těch věcí tady není ani trochu chronologicky... Ale snad mi to odpustíte.

Markétka a koupání II.

2007-09-07T04:04:00.001-07:00

"Barunko, pomůžeš mi se oblíct?"

A budeš hodná?

"Jo, já tě pak za to pochválím."

babička šla k zubaři...

2007-09-07T04:02:00.000-07:00

Markétka: "Já se tady schovám, protože ji nechci vidět."

Koho nechceš vidět?

Markétka: "Babičku, protože nemá zubeček."

a vůbec...

2007-09-05T10:56:00.000-07:00

Markétko, vadí ti něco?

M.: "Nic! A vůbec!"

Markétka a koupání

2007-09-05T10:55:00.000-07:00

Markétka: "Umyj mi ty nohy. Aji ty svaliska veliký!"

První poprázdninový den ve školce

2007-09-05T07:50:00.000-07:00

Lucinku letos čeká její 3. školkový rok, Markétku 2. A obě se nemohly dočkat, jelikož jsou to děti velmi společenské. Takže jsme ráno vzaly oslíky a hurá do školky, kde obě všechno snědly, Markétka "spinkala úplně pořád" a prostě všechno bylo super, jak jinak.

Když jsem se Markétky zeptala, jestli to bylo ve školce dobrý, prohlásila: "Jo, to bylo hodně dobrý!"

PS: Dnes ráno (je středa, takže 3. den ve školce), Markétka prohlásila, že bude ve školce úplně pořád... :)

Čím budeš, Markétko, až budeš velká? Verze 3

2007-08-22T05:35:00.000-07:00

Markétko, co jsi? [Pro neznalé: Markétka je dítětem 4 identit. Může být Markétka, mimino, sanitka, nebo policajt.]

Já su maličká sanitka.

A teď, pořád jsi sanitka?

Ne, teď su Markétka. Já su holčička. Až budu velká, tak budu kluk. A až mi bude tak [ukazuje na prstech 1 rok], tak budu maličký mimino.

Čím budeš, Markétko, až budeš velká? Verze 2

2007-08-22T05:34:00.001-07:00

Markétko, budeš chodit do školy, až budeš velká?

NE!

A co budeš dělat? Proč nebudeš chodit do školy?

Protože já budu pořád maličká...

Čím budeš, Markétko, až budeš velká? Verze 1

2007-08-22T05:32:00.000-07:00

Markétko, budeš plavat, až budeš velká?
NE!

Budeš tancovat?
NE!

Budeš chodit do školy?

NE!

A to se budeš jenom tak válet doma a nedělat nic?

JO!

Sázení rajčat

2007-05-17T12:18:00.000-07:00

Lucinka s Markétkou pomáhají sázet rajčata. Lucka počítá, kolik jich ještě zbývá. Napočítá pět, načež Markétka: SEDM. Lucka znovu pečlivě počítá: "Jedna, dvě, tři, čtyři, pět."
Markétka: "SEDM."
Lucka: "PĚT."
Markétka: "Já můžu říkat sedm, já su ještě maličká."

co se dělo v březnu (a možná taky v dubnu)...

2007-04-15T05:39:00.000-07:00

Jak můžete vidět na fotce, holky se rozhodly, že si udělají letní sestřih. Myslím, že se stříhaly navzájem, takže to tak dopadlo, ale co už... :)

MARKÉTKA A ÚPLNĚK

"Babičko, tam je měsíček!" - "No, velikej." - "Můžu to zazpívat?" - "Jasně." - "Ale když já to neumím."

MARKÉTKA A LOGIKA

"Babičko, toto já neuklidím a uklízet nebudu, protože su maličká. A když su maličká, tak to můžu rozhazovat."

LUCINKA A HRÁŠEK

Lucinka pomáhá sázet hrášek, a jakožto řádná perfekcionistka klade hrášky přesně pět centimetrů od sebe, každou kuličku zvlášť. Jenže dva se jí pořád kutálejí k sobě. Po několika neúspěšných pokusech vrátit je zpět na svá místa, to vzdává se slovy:

"To nevadí, třeba se skamarádí."

A opět Markétka. Chodí po dveře, hlavu v dlaních, s nikým nekomunikuje... Až najednou:

"Musím přemýšlet, co budu dneska dělat."

Vánoce 2006

2007-03-24T15:27:00.000-07:00

Tak to chodí o Vánocích u nás:

Nejdřív prskavky na dvoře a potom do koupelny, kde si ve vaně pouštíme lodičky-svíčky. A během pozorování lodiček přináší Ježíšek dárky pod stromeček. A když už jsou tam všechny dárky, tak zvoní na zvoneček. A nejinak tomu bylo i loni. A co na to Markétka?

Zazvonil zvonek a my všichni (já, bratr, táta) hrajeme pro holky divadlo "Kdo to byl??!! Ježíšek??" a Markétka na to s klidem "Asi babička..."

Přijdeme do obýváku, kde leží pod stromečkem hromada dárků (bylo jich fakt hodně). zatímco Lucinka údivem oněměla, Markétku to nijak nepřekvapilo (a já věřím, že kdyby tam nebylo nic, ona by jen zkonstatovala, že zlobily...). Máma na to: "Jé, tolik dárků! To bude asi všechno pro mě!" Načež Lucinka, náš malý sobec, překvapivě zareagovala velmi nesobecky: "To teda není všechno tvoje, babičko! To je pro všechny!"

A už se rozbaluje, Markétka dostala koloběžku. A zkouší a zkouší a docela jí to jde. Tak jí říkám: "Markétko, ty jsi jak princezna koloběžka!" Dítě, které nic nepřekvapí: "No jo, já vím, já to umím."

Večer končí, všechny dárky rozbaleny (a že jich zase bylo... :)) a Lucinka už se strachuje: "A kdy zase přijde Ježíšek?"

hlavy plné úžasných nápadů

2007-03-24T15:20:00.000-07:00

Zdi stihly pomalovat už hodně dávno, ale zdá se, že holky jsou nevyčerpatelným zdrojem nápadů, ze kterých pak někteří nemají velkou radost. Tak třeba jen v březnu tohoto roku se stihly navzájem ostříhat, učesat si rty (abychom byly krásné), takže je měly plné strupů, nebo na centimetry nastříhat krejčovský metr (Markétka). Některé děti prostě uhlídat nejde. :)

Lucinka zná na všechno odpověď, někdy i víc

2007-03-24T15:09:00.000-07:00

maminka: "Luci, budeš jíst sekanou?"
Lucka: "Co?"
m: "Budeš jíst sekanou?"
L: "Co?"
m: "Nedělej si ze mě srandu, já ti to nebudu pořád opakovat..."
L: "Co?"
Máma se otočila a šla pryč...
L: "Budu jíst sekanou, babičko, ano."

Takhle se jednou holkám podařilo zamknout se u bratra v pokoji a ztratit klíč. Byl tam s nimi, naštěstí, Jirka. Když se klíč našel, ukázalo se, že se jim podařilo ho i rozbít. A jak se to stalo, nám prozradila Lucinka: "Já jsem pořád zamykala a zamykala a Markétka to rozbila."

Markétčin život je jedna velká radost...

2007-03-24T14:58:00.000-07:00

... a navíc je se všemi a se vším hned hotová:

"Já to všechno vypiju a nebudu mít nic. A ty se, dědo, moc nesměj!"

Markétka balí miminko do plínky a komentuje: "Já su tak chytrá."

První vážný úraz zvládlo Mimino už ve dvou letech. Spadla a jako památka jí zůstala jizva na hlavě. Když jí hlavu zašili, nesla ji maminka (moje :)) domů v náruči a venku pršelo. Markétka si s čerstvě zašitou hlavou celou cestu prozpěvovala "Prší, prší, jen se leje...." a pak usnula...

Zvoní zvonek a Markétka má hned jasno, koho čekat: "To bude asi můj zlobivej Jirka."

Mimi monolog: "Máš ouška. Veliký. Já mám taky ouška. Dvě. Ale malinký. Ale já nejsu malinká, su veliká."

A kromě výše uvedeného tohle děcko občas přijde s originálními nápady, jak oslovovat ostatní členy rodiny. Takže svému dědovi občas říká čumáčku, mně moje maličká, ona sama je podle sebe holčica a občas je někdo miláček.

rozhovory

2007-03-24T14:48:00.000-07:00

Markétka: "Barunko, běž pryč!" - já: "Já už za tebou ale nikdy nepřijdu." - M.: "Ale já přijdu..."

Lucinka: "Dáš mi napít?" - Markétka: "Ne-e, víš?"

"Luci, co se stalo Markétce, že je celá poškrábaná?" - Lucinka: "My jsme si hrály na pejsky a Markétka byla pořád kočička." (všechno vysvětleno :))

"Markétko, hledáš houby?" - M.: "Hledám, ale špatně!" (jak říkám, tohle děcko žádný neúspěch nerozhodí)

Markétka dostala banán a byla dotázána, jak se říká. Přišla rychlá odpověď: "Nakrájet!"

Pražské metro, Markétka se nedívá pod nohy a při nastupování šlápne přesně do mezery mezi vagonem a nástupištěm. Tak jsme ji pokárali, že musí dávat pozor, protože kdybych ji nedržela, spadla by tam. Na to Lucinka zareagovala nešťastným výrazem v obličeji a větou: "To bych pak neměla ségru!"

telefonát... "Co děláte?" - Markétka: "My něco děláme." - "A co děláte?" - "My děláme bordel." (není nad upřímnost)

"Markétko, baví tě tancování?" - M.: "Baví, ale nejde mi to." (A pak s úsměvem předvádí, co jí nejde... Zvedne nohu, chce s ní zatočit, ale ještě před tím řekne "a teď vždycky spadnu" a spadne.)

Lucinčina moudra a podobné věci

2007-03-24T14:40:00.000-07:00

"Já se se sedum sedím!"

"Ty, Barunko, vůbec se na mě nedívej!"

Lucka: "Já vždycky vstanu o půl šesté." - Máma/babička: "A já nechápu proč." - L.: "Já ti to řeknu. Protože nepoznám hodiny."

co nám povědělo naše Mimino

2007-03-24T14:33:00.000-07:00

"Barunko, prosím prosím, můžeš mě, prosím, bouchnout?"

"Já nemůžu utíkat, protože su maličká."

Markétčin proslov na mou adresu: "Máš velkej zadek, běž pryč! A tu čokoládu hned vrať!"

Welcome :)

2007-01-05T05:47:00.000-08:00

Zatím toho moc není, ale přibude, mám hodně materiálů :) Pro začátek jedno čarodějnické foto. A Mimi u jídla, jak jinak. Tentokrát to není páreček, ale dort.
A proč JEŽIŠMARJANÁNKU? To máte tak... Zdobily jsme s Lucinkou před Vánocemi perníčky a Lucince to moc nešlo. Tak se naštvala a pronesla:

"Ježišmarjanánku!"

Na dotaz, odkud to má, pohotově odpověděla:

"To říkala Markétka, když byla ještě malá."

(pro neznalé - Lucince jsou 4 roky, Markétce (= Mimino) jsou 3)