Telefonát domů, březen 2010:
M.: Já jsem se zamilovala do Vojty.
Já: Jo? A co on na to? Ví o tom?
M.: Jasně. Já jsem mu to řekla.
Máma: Já jsem v šoku. Nám o tom nic neřekla!
---
Není nad slušné vychování.
Markétko, co uděláš, když ti někdo dává něco, co nechceš?
M.: Řeknu fuj... ne? Tak řeknu - prosím, prosím, nedávejte mi to.
---
Markétka a jídlo, nikdy nekončící příběh...
M. Já chci jíst něco zajímavého.
---
Skromnost sama
Markétko, jak jsi na to přišla?
M.: Mně to poradila hlava. Ona asi chce, abych věděla všechno, ta hlava je šikulka.
---
Po pádu z kola: Já jsem se bouchla do zadečku. Skoro jsem se rozbrečela.
---
Hlavně, že je pohoda:
Já tu budu ležet jen chvilku, jen se podívám na oblohu.
---
Hlavně, že má tu starší sestru
Markétko, pamatuješ si, jaké máš číslo bot?
M.: Pamatuju! Luci, jaké mám číslo bot?
---
Markétka po probuzení:
Já jsem slyšela Ježíška, že mi zapomněl dát jeden dáreček. A říkal, že když budu moc hodná a budu spinkat, tak mi ho donese.
- A jaký dáreček ti zapomněl dát?
No to je překvapení!
---
Jasně... ženský... zuby
Lucinko, až ti ty zoubky vypadnout, tak budeš mít ty ženský.
