O lásce

A když jsme měli včera toho 14. února (a když už tu máme moudra o manželství), tak je vhodné si napsat i něco o lásce.

Markétka v tom má jasno. V pěti letech má na lásku ještě spoustu času, ale vysvětlujte to ostatním... A tak nám jednou vykládala o Tomáškovi ze školky a oslovovala ho "můj Tomášek". A máma se jí zeptala, jestli je to nějaký její miláček ze školky. Načež Markétka objasnila situaci:

"Tomáše mě miluje. Já ho ale milovat nechci, vždyť jsme ještě malí! Ale on mě fakt miluje..."

Chudák Tomášek. :)

Ovšem Vojtíšek, chlapec o pár let starší, kterého Markétka v Chorvatsku bránila před nepravostmi konanými na jeho adresu jeho starším bratrem, to je, jejími slovy "Vojtíšek, můj milášek." No jasně, na co se otravovat se stejně starým... klukem, ne? :)

Ale i Lucinka ví, jaký má být správný chlap. Jednou jsme takhle šly přes náměstí a tam se pošťuchovali nějací kluci, zhruba desetiletí. Lucinka se na ně chvilku dívala a pak moudře pravila:

"Teda ti zlobí! Do těch by se žádná holka nezamilovala!"

Otázka je, jestli to není naopak... :)

Lucčin rozum

Jak nám jednou Lucinka prozradila: 

"Já mám rozum v hlavě."

A tenhle rozum v Lucčiné hlavě občas produkuje perly. Mně třeba Lucinka vysvětlila smysl manželství, protože

"Barunko, ale ty nemůžeš mít děti, když se nevdáš!"

a taky

"Když se nevdáš, tak budeš muset chodit nakupovat sama."

A co já s tím teď, že... :) I když, třeba to se mnou ještě není úplně ztraceno, protože, jak řekla Lucka:

"Barunko, kdybych byla kluk, tak si tě vezmu hned, protože ty jsi ta nejlepší holka na světě!"

A tohle jen tak nějaký chlap nepřekoná. :)

Co Lucince její rozum ale ještě neporadil je, jak se to dělá, aby byla hodná. Na slova mé mámy, že teda uklidila pěkně, ale ještě kdyby k tomu byla i hodná, Lucka řekla:

"No, to mi teda docela nejde."

Aspoň je upřímná. :)

A ještě jednu věc Luccince hlava neporadila: probíhat zavřenými dveřmi není dobrý nápad. A nekecám - bylo to jak ve filmu. Ozvala se rána a já už pak jen viděla ručičky a nožičky odlétnout od oněch dveří (bylo tam takové to bezpečnostní sklo, či co, takže se nerozbily). Lucinka byla v takovém šoku, že ani nebrečela. Ale pohled to byl výborný (samozřejmě hlavně proto, že se jí nic nestalo).

A kdybyste váhali nad dietami, Lucka je přebornice (taky na líčení, když jsme tak u toho... o tom by mohla Háňa vyprávět, jak jí Lucinka nakreslila na tvář kometu :)). Lucinka prostě neodolá, když vidí cokoli sladkého a když sní třeba čokoládu dědovi, má pohotové vysvětlení, že

"To bylo otevřené a zkazilo by se to!"

A když jsem jí takhle jednou řekla, že když se bude pořád cpát tím sladkým, bude tlustá, bylo mi sděleno, že

"Ze sladkého je akorát velký zadek a to mi nevadí, protože když budu mít velký zadek, tak aspoň nespadnu do záchodu."

Život je otázkou priorit.

Markétčina alterega (a taky o tom, co Markétka není...)

Markétka je bezpochyby dítě s obrovskou fantazií. I když ji známe od malička, stejně nás překvapuje dnes a denně. A tady jsou některé z jejích nejlepších "kousků".

OPIČKA

"Až umřu, tak se znovu narodím jako opička."

"Já jsem úplně jak opička, že? Pochovej mě, ale nedrž mě, opičky se umí držet samy!"

MIMINO

Markétce už od malička říkáme Mimi a asi jí to ještě nějaký pátek zůstane. I když občas se jí to moc nelíbí.

A tak jsme byli loni v Chorvatsku a Mimi chtěla zmrzlinu. A protože naše holky nejsou nijak ostýchavé, tak si ji chodily kupovat samy, protože ony na nějakou jazykovou bariéru nedbají. Problém nastal v situaci, kdy Markétku oslovila "Mimino" holčička, která byla nejspíš stejně stará jako samo "Mimino". Markétka se naštvala a vyjasnila nám všem situaci:

"Já nejsem žádný mimino! Já si jdu koupit zmrzku úplně sama!"

a SPIDERMAN

Jeden z oblíbených hrdinů. Není to tak, že by měla Markétka ráda Spidermana, Markétka JE Spiderman a na to bacha! :) Bude nás chránit, říkala. Ale taky bychom měli vědět, že i

"Spidermani si zvládnou koupit zmrzku sami!"

SÍLA A RYCHLOST

Síla a rychlost jsou podle Markétky dvě nejdůležitější fyzikální vlastnosti. A tak, aby bylo jasno:

"Já su dobrej silák, protože mám dobrou sílu."

A tak jsme jeli do Ostravice...

My "kluci" z polepšovny :)

... protože Jirku zrovna nic lepšího nenapadlo. :) Byl to ten víkend, kdy bylo 30 stupňů, takže jsme byli asi všichni rádi, že jsme byli v horách a že tam měli bazének. Cesta tam vlakem se přežít dala, protože jsem na ty dvě opice nebyla sama. V Ostravici to bylo taky fajn, i když jsem se - tradičně - vůbec nevyspala (jestli budu spát takhle "dobře", až budu mít svoje děti, tak do půl roku zkolabuju... :)). Ale cesta zpátky... To byl zážitek! Ty krásné ležící klidné děti na konci tohoto FOTOALBA, to je jen taková iluze, která netrvala dlouho. Ještě teď mě bolí hlava, když si na to vzpomenu. :) Ale jinak to byl prima výlet.

PS: Než jsme odjeli, řekl David Rosťovi: "Tatínku, to tě mrzí, že už jsme ti vyrostli, že?" :)

Návštěva brněnské zoo

Holky měly velkou podporu fanoušků
Originally uploaded by baryka

A tak jsme se vlakem vydaly v počtu 5 (holky, Deniska, Verunka a já) do Brna. Na brněnském nádraží jsme vyzvedly Radku a počkaly na mužské účastníky zájezdu (kteří jeli původně opačným směrem - Vojta, jeho bratr a jeho kamarád), před zoo se k nám ještě přidala Janička a sestava byla kompletní.
Zaplatili jsme vstupné a vyrazili. V brněnské zoo toho moc není, to mi nikdo předtím neřekl. Navíc bylo dost teplo, takže výlet to byl vyčerpávající, ale myslím, že prima. Největší atrakcí bylo lední medvídě a dětské hřiště. Taky párečky...
V holkách zoo bezpochyby zanechala velké dojmy. Já přijela domů s bolestí hlavy (a myslím, že pohled na 4 velké slečny na prahu umření a 2 malé plné energie v šalině byl pro spolucestující zábavný :)), ale stálo to za to (naštěstí jsme zpátky nemusely vlakem, ale jely jsme autem, což mi určitě zachránilo pár nervů).
Lucinka nám po cestě zpět vyjmenovávala zvířátka a když už nevěděla, prohlásila, že se na to musí vyspat. A usnula. Když jsme dojeli domů, Lucinka se vzbudila a hned jak oteveřela oči, řekla: "A ještě tam byli klokani!"
Měla pravdu, musela se na to vyspat... A já taky... :)

Víc fotek najdete po kliknutí na Brněnská ZOO.

O zubu, zlobení a párečcích

Bůh ví, co vedlo Markétku k udělení této velké životní rady mému tátovi, protože přišla bez varování a odešla bez vysvětlení :) :

Dědo, až ti vypadne zub, tak si ho dej pod polštář.

Včera jsme telefonovali s holkama. Markétka nezklamala a potvrdila svou nedůvěru v techniku, takže nám toho moc neřekla, ale Lucinka nám to vynahradila za obě. Několikrát nás oba nazvala trumbery, z různých důvodů, a taky dala Jirkovi pár dobře míněných varování:

Jirko, jestli budeš pusinkovat Barunku, tak uvidíš. Jestli přestaneš, tak neuvidíš.

Jirko, jestli mě budeš zlobit, tak tě zatahám za vlasy!

A taky nám vyjasnila situaci s párečkama:

Markétka bude mít pět a já třeba šest (do toho vkročila Markétka: já mám čtyři a Lucinka pět). Jirka bude mít dva. Barunka tři. (Čím jsem si to jen zasloužila :)).

Maškarní

Holky - maškarní (únor 2008)

Lucinka se dlouho nemohla rozhodnout, za co půjde... Nakonec princeznu, baletku i berušku porazila čarodějnice. Proč? "Protože jsem chtěla, aby se mě všichni báli." :) Markétka měla hned jasno - Pilát z Kalibiku. :)

PS: Když kliknete na fotku, otevře se vám mini-album. :)