Vánoce 2006

Tak to chodí o Vánocích u nás:

Nejdřív prskavky na dvoře a potom do koupelny, kde si ve vaně pouštíme lodičky-svíčky. A během pozorování lodiček přináší Ježíšek dárky pod stromeček. A když už jsou tam všechny dárky, tak zvoní na zvoneček. A nejinak tomu bylo i loni. A co na to Markétka?

Zazvonil zvonek a my všichni (já, bratr, táta) hrajeme pro holky divadlo "Kdo to byl??!! Ježíšek??" a Markétka na to s klidem "Asi babička..."

Přijdeme do obýváku, kde leží pod stromečkem hromada dárků (bylo jich fakt hodně). zatímco Lucinka údivem oněměla, Markétku to nijak nepřekvapilo (a já věřím, že kdyby tam nebylo nic, ona by jen zkonstatovala, že zlobily...). Máma na to: "Jé, tolik dárků! To bude asi všechno pro mě!" Načež Lucinka, náš malý sobec, překvapivě zareagovala velmi nesobecky: "To teda není všechno tvoje, babičko! To je pro všechny!"

A už se rozbaluje, Markétka dostala koloběžku. A zkouší a zkouší a docela jí to jde. Tak jí říkám: "Markétko, ty jsi jak princezna koloběžka!" Dítě, které nic nepřekvapí: "No jo, já vím, já to umím."

Večer končí, všechny dárky rozbaleny (a že jich zase bylo... :)) a Lucinka už se strachuje: "A kdy zase přijde Ježíšek?"

hlavy plné úžasných nápadů

Zdi stihly pomalovat už hodně dávno, ale zdá se, že holky jsou nevyčerpatelným zdrojem nápadů, ze kterých pak někteří nemají velkou radost. Tak třeba jen v březnu tohoto roku se stihly navzájem ostříhat, učesat si rty (abychom byly krásné), takže je měly plné strupů, nebo na centimetry nastříhat krejčovský metr (Markétka). Některé děti prostě uhlídat nejde. :)

Lucinka zná na všechno odpověď, někdy i víc

maminka: "Luci, budeš jíst sekanou?"
Lucka: "Co?"
m: "Budeš jíst sekanou?"
L: "Co?"
m: "Nedělej si ze mě srandu, já ti to nebudu pořád opakovat..."
L: "Co?"
Máma se otočila a šla pryč...
L: "Budu jíst sekanou, babičko, ano."

Takhle se jednou holkám podařilo zamknout se u bratra v pokoji a ztratit klíč. Byl tam s nimi, naštěstí, Jirka. Když se klíč našel, ukázalo se, že se jim podařilo ho i rozbít. A jak se to stalo, nám prozradila Lucinka: "Já jsem pořád zamykala a zamykala a Markétka to rozbila."

Markétčin život je jedna velká radost...

... a navíc je se všemi a se vším hned hotová:

"Já to všechno vypiju a nebudu mít nic. A ty se, dědo, moc nesměj!"

Markétka balí miminko do plínky a komentuje: "Já su tak chytrá."

První vážný úraz zvládlo Mimino už ve dvou letech. Spadla a jako památka jí zůstala jizva na hlavě. Když jí hlavu zašili, nesla ji maminka (moje :)) domů v náruči a venku pršelo. Markétka si s čerstvě zašitou hlavou celou cestu prozpěvovala "Prší, prší, jen se leje...." a pak usnula...

Zvoní zvonek a Markétka má hned jasno, koho čekat: "To bude asi můj zlobivej Jirka."

Mimi monolog: "Máš ouška. Veliký. Já mám taky ouška. Dvě. Ale malinký. Ale já nejsu malinká, su veliká."

A kromě výše uvedeného tohle děcko občas přijde s originálními nápady, jak oslovovat ostatní členy rodiny. Takže svému dědovi občas říká čumáčku, mně moje maličká, ona sama je podle sebe holčica a občas je někdo miláček.

rozhovory

Markétka: "Barunko, běž pryč!" - já: "Já už za tebou ale nikdy nepřijdu." - M.: "Ale já přijdu..."

Lucinka: "Dáš mi napít?" - Markétka: "Ne-e, víš?"

"Luci, co se stalo Markétce, že je celá poškrábaná?" - Lucinka: "My jsme si hrály na pejsky a Markétka byla pořád kočička." (všechno vysvětleno :))

"Markétko, hledáš houby?" - M.: "Hledám, ale špatně!" (jak říkám, tohle děcko žádný neúspěch nerozhodí)

Markétka dostala banán a byla dotázána, jak se říká. Přišla rychlá odpověď: "Nakrájet!"

Pražské metro, Markétka se nedívá pod nohy a při nastupování šlápne přesně do mezery mezi vagonem a nástupištěm. Tak jsme ji pokárali, že musí dávat pozor, protože kdybych ji nedržela, spadla by tam. Na to Lucinka zareagovala nešťastným výrazem v obličeji a větou: "To bych pak neměla ségru!"

telefonát... "Co děláte?" - Markétka: "My něco děláme." - "A co děláte?" - "My děláme bordel." (není nad upřímnost)

"Markétko, baví tě tancování?" - M.: "Baví, ale nejde mi to." (A pak s úsměvem předvádí, co jí nejde... Zvedne nohu, chce s ní zatočit, ale ještě před tím řekne "a teď vždycky spadnu" a spadne.)

Lucinčina moudra a podobné věci

"Já se se sedum sedím!"

"Ty, Barunko, vůbec se na mě nedívej!"

Lucka: "Já vždycky vstanu o půl šesté." - Máma/babička: "A já nechápu proč." - L.: "Já ti to řeknu. Protože nepoznám hodiny."

co nám povědělo naše Mimino

"Barunko, prosím prosím, můžeš mě, prosím, bouchnout?"

"Já nemůžu utíkat, protože su maličká."

Markétčin proslov na mou adresu: "Máš velkej zadek, běž pryč! A tu čokoládu hned vrať!"