Tak jsem zprovoznila svůj "brněnský" počítač a našla v něm malý poklad... Staré (některé velmi) činy a výroky holek. A teď se tu s vámi o ně podělím.
2005
Hledali jsme s tátou něco na mapě. Už nevím co, je to dávno. Do toho přišla Lucinka, které byly tenkrát čerstvě 3 roky. Chvilku se na ten otevřený atlas dívala a pak pronesla: "To je mapa, že?" Fascinovaně jsme na ni hleděli a přikývli. Načež ukázala na modrou část stránky a zeptala se: "A tohle je moře?"
Netvrdím, že máme doma geniální dítě. Ale prostě je vtipné, jak děti někde něco pochytí, vy netušíte, kde to bylo, a pak vás takhle, dnes a denně, překvapují.
Markétka byla v tom roce, kdy jí byly roky 2, rovněž velmi plodná, co se vtipných výroků týče.
Jednou z jejích oblíbených vět byla "Já bojím pavouka." Naučila to říkat dokonce i Yva, švýcarského manžela mé kamarádky. Tuším, že si to pamatuje doteď. S odstupem času je na tom vtipné i to, že z Markétky se stala milovnice veškeré vícenohé havěti a pavoučky s radostí sbírá, aby nám je mohla ukázat. To, že oni pavoučci to většinou v jejích malých ručičkách nepřežijí, to už je jiná... :)
Další z Markétčiných výroků vystihuje její životní priority: "Já nechci čurat, já chci papat."
A další je věta, která Markétce zůstala doteď. "To je můj páreček! Já chci páreček!" Zkuste jí říct, že jí sníte páreček a uvidíte, co to znamená, když se dítě rozzuří. :)
Jak už jsem psala dřív, Markétka je dítě několika identit. A podle mých záznamů se zdá, že to není věc, která by se projevovala až teď. Když jí byly 2 roky, odpověděla mi na otázku "Jak se jmenuješ" celkem jasně: "Opica... Nic." A nebo: "Já su trdlo dědovo."
Ale ani Lucinka nebyla pozadu. Ta zase má jasné názory na to, kdo v naší rodině vykonává jakou funkci. Takže Podle Lucinka "babička je popleta".
I o svých funkcích má jasno... Na dotaz, co dělala v ten daný den ve školce, odpověděla: "Štípala děti." (Aspoň nelhala :)).
Ale žalovala už tenkrát. Shrnutí denních událostí po mém návratu domů, za pomoci mé mámy: "Mimi mě kousla." - To bylo včera, ty popleto. - "To bylo včera."
No, vlastně občas lhala... Každý svůj pokus o přivlastnění si věci, která nebyla její, komentovala tenkrát slovy "Já se jenom podívám, jo? Jenom vyzkouším..." :)
2005
Hledali jsme s tátou něco na mapě. Už nevím co, je to dávno. Do toho přišla Lucinka, které byly tenkrát čerstvě 3 roky. Chvilku se na ten otevřený atlas dívala a pak pronesla: "To je mapa, že?" Fascinovaně jsme na ni hleděli a přikývli. Načež ukázala na modrou část stránky a zeptala se: "A tohle je moře?"
Netvrdím, že máme doma geniální dítě. Ale prostě je vtipné, jak děti někde něco pochytí, vy netušíte, kde to bylo, a pak vás takhle, dnes a denně, překvapují.
Markétka byla v tom roce, kdy jí byly roky 2, rovněž velmi plodná, co se vtipných výroků týče.
Jednou z jejích oblíbených vět byla "Já bojím pavouka." Naučila to říkat dokonce i Yva, švýcarského manžela mé kamarádky. Tuším, že si to pamatuje doteď. S odstupem času je na tom vtipné i to, že z Markétky se stala milovnice veškeré vícenohé havěti a pavoučky s radostí sbírá, aby nám je mohla ukázat. To, že oni pavoučci to většinou v jejích malých ručičkách nepřežijí, to už je jiná... :)
Další z Markétčiných výroků vystihuje její životní priority: "Já nechci čurat, já chci papat."
A další je věta, která Markétce zůstala doteď. "To je můj páreček! Já chci páreček!" Zkuste jí říct, že jí sníte páreček a uvidíte, co to znamená, když se dítě rozzuří. :)
Jak už jsem psala dřív, Markétka je dítě několika identit. A podle mých záznamů se zdá, že to není věc, která by se projevovala až teď. Když jí byly 2 roky, odpověděla mi na otázku "Jak se jmenuješ" celkem jasně: "Opica... Nic." A nebo: "Já su trdlo dědovo."
Ale ani Lucinka nebyla pozadu. Ta zase má jasné názory na to, kdo v naší rodině vykonává jakou funkci. Takže Podle Lucinka "babička je popleta".
I o svých funkcích má jasno... Na dotaz, co dělala v ten daný den ve školce, odpověděla: "Štípala děti." (Aspoň nelhala :)).
Ale žalovala už tenkrát. Shrnutí denních událostí po mém návratu domů, za pomoci mé mámy: "Mimi mě kousla." - To bylo včera, ty popleto. - "To bylo včera."
No, vlastně občas lhala... Každý svůj pokus o přivlastnění si věci, která nebyla její, komentovala tenkrát slovy "Já se jenom podívám, jo? Jenom vyzkouším..." :)
No comments:
Post a Comment