Markétka jako zkušená houbařka samozřejmě jet musela. Lucinka slíbila, že nebude v autě brečet, že ji bolí hlava, tak jela taky. :)
Cesta tam probíhala v pořádku. Holky celou dobu hrály nějakou slovní hru, jejíž pravidla jsem nepochopila, ale hlavně že byl relativní klid. Markétka nezapomněla na svoje oblíbené slovní spojení "malinká prťavinká" a k jeho použití jsem jí tentokrát sloužila já. Řekla mi, že jsem malinká prťavinká holčička... a že teda jsem vlastně Markétka, zatímco ona byla Barunka - velká holka. :)
Lucinka nás pak chvilku bavila tím, co se jí zdálo. Začala: "Já asi dostanu od Ježíška strašně moc dárků." Jakto? "Protože mně se o tom dneska zdálo..." Takže je všechno jasné (jenže my máme letos jiné plány, každoroční tříhodinové rozbalování dárků je dost náročné :)).
Před tím, než jsem se vyšplhali do lesa, Markétka prohlásila: "Já jdu hledat rybičky... teda houby... A najdu největšího hřiba!" A jak řekla, tak učinila. :) Já jen nikdy nevím, jestli ona napřed spadne a pak tu houbu najde, nebo vidí tu houbu, a proto spadne... :)
Po cestě domů holky, než usnuly, dostaly další skvělý nápad. Nejdřív si vzadu chvilku cosi šeptaly (Lucka Markétce), načež se Markétka zasmála a prohlásila: "Dědo, zastav! Barunka je houba, tak ji musíme dát do kufru!" (Pro vysvětlení: košíky s houbami dáváme do kufru od auta :)). Poté už jsem nebyla houba já, ale Markétka a Lucinka.
Lucinka: "Já jsem houba babka."
Markétka: "Já jsem malinká houba. Hezká."
A pak usnuly... Lucinka se probudila v Prostějově se slovy: "Já jsem houba."
A to je náš dnešní houbařský příběh...
PS: Většina těch věcí tady není ani trochu chronologicky... Ale snad mi to odpustíte.
Cesta tam probíhala v pořádku. Holky celou dobu hrály nějakou slovní hru, jejíž pravidla jsem nepochopila, ale hlavně že byl relativní klid. Markétka nezapomněla na svoje oblíbené slovní spojení "malinká prťavinká" a k jeho použití jsem jí tentokrát sloužila já. Řekla mi, že jsem malinká prťavinká holčička... a že teda jsem vlastně Markétka, zatímco ona byla Barunka - velká holka. :)
Lucinka nás pak chvilku bavila tím, co se jí zdálo. Začala: "Já asi dostanu od Ježíška strašně moc dárků." Jakto? "Protože mně se o tom dneska zdálo..." Takže je všechno jasné (jenže my máme letos jiné plány, každoroční tříhodinové rozbalování dárků je dost náročné :)).
Před tím, než jsem se vyšplhali do lesa, Markétka prohlásila: "Já jdu hledat rybičky... teda houby... A najdu největšího hřiba!" A jak řekla, tak učinila. :) Já jen nikdy nevím, jestli ona napřed spadne a pak tu houbu najde, nebo vidí tu houbu, a proto spadne... :)
Po cestě domů holky, než usnuly, dostaly další skvělý nápad. Nejdřív si vzadu chvilku cosi šeptaly (Lucka Markétce), načež se Markétka zasmála a prohlásila: "Dědo, zastav! Barunka je houba, tak ji musíme dát do kufru!" (Pro vysvětlení: košíky s houbami dáváme do kufru od auta :)). Poté už jsem nebyla houba já, ale Markétka a Lucinka.
Lucinka: "Já jsem houba babka."
Markétka: "Já jsem malinká houba. Hezká."
A pak usnuly... Lucinka se probudila v Prostějově se slovy: "Já jsem houba."
A to je náš dnešní houbařský příběh...
PS: Většina těch věcí tady není ani trochu chronologicky... Ale snad mi to odpustíte.
No comments:
Post a Comment