Na nás si nikdo nepřijde...

Častým tématem hádek Markétky s Jirkou jsou párečky (a obecně jídlo - to je Markétčino citlivé téma a na její jídlo jí nikdo sahat nesmí... Častý scénář po návratu ze školky je asi takový, že Markétka otevře ledničku a s povzdechem pronese jednu z těchto vět:

Já jsem celý den nic nejedla.

Musím si vzít něco malého k jídlu.

Já chci páreček!!!

Takže párečky a Jirka... Jirka byl, tuším, v USA, takže jsme s ním s holkama mluvily na Skypu. A jako obvykle se debata stočila na párečky, když Jirka začal Markétce vyhrožovat, že jí sní páreček (to většinou vede k hádce :)). Tentokrát to ale Markétku nechalo úplně v klidu a jediné, co mu řekla, bylo:

Ty stejně nepřijedeš.

---

Na Lucinku si pak nepřijdete ani s cizí řečí, konkrétně s angličtinou. Myslím, že jsme byli doma všichni překvapení, když mě přijeli navštívit dva američtí kamarádi a Lucinka se s nimi bez problémů bavila, jako by mezi nimi nebyla žádná jazyková bariéra. Lucka zná spoustu podstatných jmen v angličtině, barvy, umí počítat do 10, zná pár písniček a ví, jak říct, že má něco ráda a že nemá něco ráda. To jí úplně stačilo k tomu, aby Susan sdělila, že chce, aby si s nimi šla malovat. A pak jí postupně dávala instrukce o tom, co chce, aby Susan namalovala. (Ukázky výsledků níže :))

Markétka byla s "Američany" (jak je holky celou dobu oslovovaly) taky rychle hotová... Susan poděkovala mojí mámě za oběd, načež se na mě Markétka otráveně otočila a dala mi jasné instrukce:

"Barunko, řekni jim, že thank you se neříká, ať říkají děkuji."

(V dětském světě je všechno tak jasné. :))