Přírodní jevy

Na cestě do školky...

Lucinka: "To je ale mlha."

Markétka: "Já nic nevidím. Já se ztratím. Když půjdeme na procházku, tak se všichni ztratíme."
L.: "Nee, ta mlha odejde."
M.: "Neodejde."
L.: "Odejde."
M.: "Neodejde, vždyť mlha nemá nohy."
L.: "No joo, ale když bude foukat vítr, tak ji přece odfoukne."

---

Po plese...
Tak jsem šla s Radkou na ples a druhý den mi nebylo úplně do zpěvu. :) Měla jsem v pokoji zatažené závěsy, načež za mnou přišly ty dvě krásky a Lucinka začala, že mi roztáhne závěsy... Na moje protesty reagovala tím, že tam je přece sluníčko. Tak jsem jí řekla, že to vím a že bych chtěla, aby zůstalo venku. Tady se zapojila Markétka:

"Ale to sluníčko tam bude pořád."

- Aha... Jakto?

"No protože je tam přilepený..."

- (Tohle jsou věty, který děti pronáší s tónem, který vám dává najevo, že nevíte absolutně vůbec nic... :)) - Hm, a kdo ho tam přilepil?

"Nikdo. Ono se tam přilepilo samo. Vždyť má přece ruce!"

- Tuším, že v tenhle okamžik si Markétka říkala, že s takovým ignorantem přece nebude ztrácet čas. :)